DJ Spooky řekl: „Jste jen tak dobří jako vaše sbírka alb.“ Něco na tom je. Věřte, nebo ne, kdysi jsem dělal diskžokeje v rockových klubech. Primárně v Klubu 19 v Kladně. Namátkově poslouchám žánry jako alternativní rock a pop, filmovou hudbu, latinský jazz, experimentální elektronickou hudbu nebo klasické disco.
Hudbu jsem začal vnímat už na základní škole a dostalo se mi školy nejlepší – The Beatles. Nahrával jsem si je od spolužáka na starý mono kazeťák, ale to (mi) vůbec nevadilo. Moje první originální kazeta byla hudba k filmu Horečka sobotní noci, kterou zbožňuji dodnes.
Můj hudební vkus formovala hlavně osmdesátá a devadesátá léta, kdy jsem žil hudbou nejvíce. Byla to doba alternativního rocku a popu (New Order, The Cure, Siouxsie & The Banshees, U2, Yello, Art of Noise, Smashing Pumpkins, Cocteau Twins, Dead Kennedys, NoMeansNo, Faith No More, Pixies, Ramones, Sonic Youth, Wedding Present, Prince, David Bowie, Waltari, Moby…) a novoromantické nové vlny (Ultravox, OMD, Human League, Duran Duran, Visage…). Nebylo lehké alba těchto kapel shánět. Chodili jsme na burzy, nahrávali skladby na kazety od sebe navzájem, půjčovali si vinyly a taky chodili na poslechové diskotéky Jana Černého nebo Ivana Cafourka. A pak přišla cédéčka. Byl jsem poctivý a nevypaloval, takže mám doma stovky CD, která zabírají hodně místa.